Historie ČK

Historie Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce.
 
 Středověké i novověké válečnictví zanechávalo na bitevním poli mnoho zraněných, kteří byli odsouzeni k dlouhému, mučivému umírání, bez šance na jakoukoliv pomoc. Někteří měli to štěstí, že je vyhledali rodinní příslušníci a postarali se o ně. Organizovaná pomoc raněným na bojišti se začala vyvíjet až v Krymské válce (1853 - 1856). Na straně Ruska se o to přičinil ruský lékař, chirurg Nikolaj Ivanovič Pirogov, na straně spojenců (Británie, Francie, Prusko) organizovala a sama pečovala o zraněné vojáky britská ošetřovatelka Florence Nightingalová. Ta vešla do historie jako "Dáma s lampičkou". Pojmenovali ji tak ranění vojáci, které v noci chodila kontrolovat a svítila si olejovým kahanem. Lampička Florence Nightingalové se do současnosti udržela jako symbol ošetřovatelství (odznaky sester).

 Dne 8. května 1828 se v Ženevě narodil Jean Henri Dunant. Tento maličký Henri bude mít zásadní význam pro další vývoj pomoci raněným. Do svých jedenatřiceti let měl k medicíně na hony daleko. Byl bezvýznamným švýcarským obchodníkem. V roce 1858 založil Dunant v Alžíru akciovou společnost pro výstavbu mlýnů. Nutně k  tomu potřeboval souhlas francouzské vlády, ale ta jej nebrala nijak v úvahu. Dunant se tedy vypravil přímo za císařem Napoleonem III. Měl však smůlu, jeho císařské veličenstvo bylo zrovna zaněprázdněno válčením v Itálii u městečka Solferina. A tak se Dunant vydal přímo tam. Právě došlo ke krátké, ale velmi krvavé bitvě mezi francouzskou a rakouskou armádou. To, co uviděl na bojišti s ním hluboce otřáslo. Přes 40 000 raněných vojáků v blátě a dešti, pár doktorů, pomáhajících prominentním generálům, všude plno krve, bolesti a utrpení. Po celých osm dní pomáhal raněným, nejprve sám, později se přidali lidé z okolních vesnic. Byla to jen kapka v moři, ale stačila k tomu, aby pozvolna zaplavila celý svět.

Henri Dunant své zážitky sepsal a vydal knížku "Vzpomínky na Solferino" (Un souvenir de Solferino). Je to útlá knížečka, ve které v závěru vyslovil myšlenku na vytvoření mezinárodní organizace, jež by poskytovala pomoc raněným a trpícím na válečném poli bez ohledu na jejich národnost. Knížku rozeslal evropským panovníkům, státníkům a vlivným přátelům. Souhlas s touto myšlenkou vyslovilo 19 korunovaných hlav.
Dunant zatím se svými čtyřmi přáteli založil pověstný "Výbor pěti" a na přednáškovém turné po Evropě dosáhl toho, že se            26. - 29. října roku 1863 v Ženevě konala ustavující konference organizace, která na počest švýcarských občanů nese ve svém znaku švýcarskou vlajku, na které jsou barvy naopak. Tak vzniklo označení Červený kříž (složený z pěti čtverců) v bílém poli. Na této ustavující konferenci byla přijata zásada nedotknutelnosti a neutrality zdravotnických zařízení a personálu označeného Červeným křížem. Jako závazný dokument podepsaný  tehdejšími politickými špičkami vznikla I. Ženevská konvence v roce 1864.
 Od svého založení sídlí Mezinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě a  v současnosti ho tvoří maximálně 25 švýcarských občanů, aby se výbor mohl operativně scházet a rozhodovat. Myšlenka "Milosrdenství mezi zbraněmi" překročila hranice Evropy, ale pro země vyznávající Islám byl znak kříže nepřijatelný. Oficiálně od roku 1929 je užívaný znak Červeného půlměsíce. V prosinci 2005 byl schválen další symbol -  Červený krystal, jako univerzální znak pro usnadnění činnosti Mezinárodního výboru nebo efektivnější ochranu zdravotnických jednotek.
 

        
 Kampak se nám vytratil pan Henri Dunant? V přemíře práce pro novou organizaci úplně zapoměl na své podnikání. Akcionáři přišli o své peníze a obvinili Dunanta ze zpronevěry. A tak byl zakladatel paradoxně  v roce 1867 z Červeného kříže vyloučen. Celá léta žil v chudobě. Skončil zklamán, zneuznán a duševně rozvrácen v nemocnici ve švýcarském městečku Heidenu. Tam jej v roce 1895 objevil jakýsi novinář a barvitě vylíčil Dunantův životní osud a připoměl jeho zásluhy. Článek získal obrovskou popularitu a začaly pršet pocty. Řada Národních společností ČK jmenovala Dunanta čestným členem, přicházely mu dary z celého světa. V roce 1901 se dočkal ocenění nejčestnějšího - byla mu udělena první Nobelova cena.
Starému, zklamanému a nemocnému muži to optimismus nevrátilo. Zemřel v Heidenu 30.9. 1910 ve věku 82 let.
 

8. květen - den narození Henri Dunanta - je zaznamenán jako Světový den Červeného kříže. V řadě významných květnových dnů zůstává v pozadí. Avšak není důležité ani datum, ani jméno, když nehynoucí zůstáná myšlenka - "Milosrdenství mezi zbraněmi" a "Síla humanity".

Mezinárodní hnutí ČERVENÉHO KŘÍŽE se řídí sedmi principy:
» humanita
» neutralita
» nestrannost
» nezávislost
» dobrovolnost
» jednota
» světovost